Pocukrované louky, stromy zahalené do bílých plášťů a ledová zrcadla. Kdo by neznal typický obrázek zimní přírody. Ačkoliv se nám tato podívaná poslední dobou naskýtá jen pár dní v roce, všichni si ji plnými doušky užíváme. Jenže typické zimní počasí odešlo, ač se mocná paní Zima stále drží svého vládnoucího žezla. A jaro zatím v nedohlednu! Proč si tedy ty po krůčkách se prodlužující zimní dni neokořenit špetkou poezie? Právě této myšlenky jsme se chopili na 1. stupni a ve čtvrtek 15. února 2024 uspořádali již tradiční školní kolo recitační soutěže.
Vybrat vhodnou básničku, naučit se ji a pak s grácií přednést. Tento nelehký úkol byl svěřen do rukou všem těm, kdo k poezii mají blízko. Než došlo k ročníkovému klání, vybíraly poctivě třídní učitelky ty nejlepší ze svých tříd. A že to mnohdy nebyla jednoduchá úloha! Školní kolo se nezadržitelně blížilo, s ním stoupala i nervozita.
Nadešel „Den D“. Všichni recitátoři byli rozděleni do dvou skupin – mladší a starší. Právě ve druhé zmíněné kategorii jsme byli my, čtvrťáci a páťáci. Třetí dopolední hodinu jsme tedy poslouchali přednesy prozaických textů Miloše Macourka, básniček Jiřího Žáčka, Jana Skácela, Lukáše Pavláska či Pavla Šruta. Publikum složené ze zbývajících žáků v ročníku každého přednášejícího odměnilo bouřlivým potleskem.
A jak jsme dopadli? Na třetím místě za 4. ročníky spočinula Valerie Turková s básní Známky Lukáše Pavláska, stříbrná skončila Anička Rýdlová s přednesem textu O modrém hrnci Miloše Macourka a na nejvyšší příčce Nikolka Fundová s básní Jiřího Žáčka Extrabuřty. Bohužel páťáci se neuměli tak dobře poprat s nervozitou, která velmi negativně ovlivňovala jejich výkony. Porota se tedy rozhodla, že zlato v této kategorii neudělí. Druhé místo obsadila Apolena Nemravová z 5.A s básní Jiřího Žáčka Zabijačka v Kotěhůlkách a bronz bral Václav Soldát z 5.B s básní Jak taškář napálil taškáře od téhož autora.
Poezie dokáže každého, kdo se do ní pozorně zaposlouchá, pohladit po duši. I nám se tak stalo. I když na tvářích některých bylo čitelné zklamání, protože výkon nebyl takový, jak měl původně připraveno, dopoledne se nakonec povedlo. Příjemně nám rozzářilo čekání na pravé jarní počasí! Všem zúčastněným patří velký dík a věříme, že i příští rok se v našich řadách najdou tací, kdož mají k veršům blízko. Vždyť z úst Jiřího Suchého všichni víme, že trocha poezie nikoho nezabije…
