Vítr si dnes, 12. listopadu, zřejmě vzal dovolenou. Ani lísteček se nepohnul, natož aby se nějaký pořádný větřík opřel do našich draků. Ale co naplat! Když se na Drakiádu těšíte, svítí sluníčko a na Ovčín se s družinou nevydáváte každý den, přece to nevzdáte!
A tak jsme se my, kamarádi z družiny Skřítků a Šmoulíků, vydali za tradiční podzimní zábavou, která se tentokrát proměnila v tak trochu netradiční dobrodružství.
Nejprve jsme si ukázali území, na kterém si budeme hrát, připomněli pravidla bezpečnosti a fair play a pustili se také do malého větrného bádání. Jak vlastně vítr vzniká? Proč někdy fouká a jindy ani nezafouká? Je vítr náš kamarád, který pomáhá drakům létat, nebo umí být i nebezpečným živlem?
Rozhodli jsme se, že si ho zkusíme přivolat! Hra Větrné signály byla první, následovaly Dračí ocásky, ale vítr si z našich pozvánek vůbec nic nedělal. Ani lístečkem nepohnul!
Nevzdali jsme to a vymysleli vlastní řešení. Rozdělili jsme se do dvojic a vyzkoušeli pouštění draků tak trochu po svém – bez větru, zato s pořádnou dávkou běhání, spolupráce a nadšení. A světe, div se! Draci sice nestoupali do závratných výšek, ale nad Ovčínem se přece jen vznášeli. A to se počítá!
Zatímco jedna skupinka rozhýbávala draky, ostatní doplňovali energii svačinkou nebo se pustili do hry s kelímky, ve které hrál hlavní roli náš vlastní dech. Když nefouká venku, musíme si zkrátka vyrobit trochu větru sami!
A jaké bylo hodnocení celé výpravy? 10 bodů z 10! Protože o povedené akci nerozhoduje jen počasí ani výška, do které drak vyletí. Rozhoduje společný čas, dobrá nálada, kamarádi, sluníčko, úsměvy na rtech a radostný jásot.
Vítr nám sice letos moc nepomohl, ale my jsme si poradili i bez něj. A příští rok? Na Ovčín vyrážíme znovu! Třeba už si na nás ten nezbedný větřík konečně udělá čas.
Lucie Chovancová a Martina Zemanová














