S upřímnou radostí konstatuji, že ač s omezením několikadenními karanténami nemoci covid-19, výuka výtvarné výchovy v tomto školním roce nedoznala větších trhlin. Opět jsme se společně studenti i já ponořili do tvorby s různou tématikou a technikami, z nichž si některé děti zkusily poprvé. Některé práce tvořily abstraktně a dekorativně, jiné představují konkrétní objekty či postavy. Ukázky našeho společného snažení si můžete prohlédnout na fotografiích.
Pro mě jako učitelku je radostné a naplňující sledovat dětskou tvořivost a představivost v akci. Kde je třeba poradit s technikou nebo ruce nejsou schopny poslechnout hlavu, jsem dětem vždy k dispozici.
Moudrost však praví, že cesta je cíl. Výsledek pro mě jako učitele není až tak důležitý, jako proces tříbení estetického cítění a také, aby žáci neztratili k předmětu pozitivní vztah jen proto, že jejich výsledky nejsou vždy podle jejich představ, jak je to (bohužel) dnešní společnost učí.
Proces hry, kterou jsme v ranném věku všichni tak milovali, může v hodinách Vv pokračovat.
Pavla Vrkočová
